Skip to content

Eduard Vojan

Pokud byste se některého prvorepublikového herce zeptali, koho považují za největšího českého herce, možná byste slyšeli jméno Eduard Vojan. Tento herec, který založil své umění na hlubokém psychologickém prožitku, přišel na svět v polovině devatenáctého století. Původně se měl stát důstojníkem rakouské armády. Z toho je patrné, že asi se svým nápadem stát se hercem, mnoho úspěchů doma neměl. Bylo mu teprve šestnáct, když ho zavolala Thálie. A to doslova. V Praze byl herecký soubor tohoto jména, do kterého Vojan nastoupil. To se otci natolik nelíbilo, že musel mladý Eduard odejít z domova. Jeho kroky zamířily do dalšího divadla. Jeho doménou se stal „hrdinský milovník“. Honorář činil dvanáct zlatých měsíčně. Což bylo opravdu žalostně málo. Například učitel si vydělal měsíčně průměrně padesát zlatých. Aby se uživil, vystupoval ještě v pražských šantánech.
divadelní masky

S Franckem přichází zlom

Roku 1873 musel narukovat na tři roky na vojnu. Když se vrátil, opět se snažil uplatnit u různých divadelních společností. V jeho osmadvaceti letech dochází konečně k větším úspěchům.
·         Prvním je ten, že mohl nastoupit do plzeňského divadla Františka Pokorného. Ten jeho hereckého potenciálu opravdu využil. Vojan zde hrál sedmdesát postav. A nutno dodat, že úspěšně.
·         Jeho úspěchu si všimli i v Praze a byl pozván na zkoušky do Národního divadla. Přijat ovšem nebyl.
národní divadlo v Praze
Vrací se tedy zpět do Plzně, kde zanedlouho přebírá vedení divadla. Po měsíci však jeho provoz nemá z čeho financovat, a tak odchází opět do Prahy. Poté, co projde několika pražskými divadly, plní se mu konečně jeho sen. Je přijat do Národního. Tady ale zažívá zklamání. Diváci chtějí operety a výpravné hry. Vojan je však uvězněn ve svém romantickém deklamačním stylu. Zlom nastává roku 1894, kdy mu dává důvěru sám Vilém Mrštík. Požaduje, aby Francka v Maryše hrál právě Vojan. S Franckem přichází konečně úspěch.